Bankovní unie jako nástroj spásy?

17. 7. 2012

Sleduji koncept "bankovní unie" a plaším v sobě zděšení. Je opravdu možné, aby se politici znovu a znovu pokoušeli obcházet zákonitosti racionality a kdy už dojde lídrům integračního procesu fakt, že zdroje našeho prostoru nejsou nekonečné? Mnoho zemí již ztratilo, jiné právě ztrácí, přístup ke zdrojům růstu posledních dvaceti let – dluhům. Pochopíme fakt, že některé zdroje jsou příliš křehké a jiné zcela neopakovatelné?

Vzedmutí pochybností může snad tlumit jistý hrubopis konceptu, tolik typický pro vše, co z "brusselu" vylézá. Všímám si v zásadě jediného pokusu o kvalitativní definici, pojmu systémově důležitá instituce. Zní jako většina tamních floskulí, jenže … Politici opakovaně zjistili, že ať se děje co se děje, i když rozum velí pravý opak, nastanou okolnosti, pro něž některé finanční instituce prostě padnout nenechají, jelikož nechtějí. Zároveň ovšem cítí, že přežití takových upatlaných projektů je jim koulí u nohy. Hledají tedy usilovně skulinku, kterou jim dovolí limit racionálně fungujícího trhu daný (ať se to někomu líbí či ne) hodnotou prostoru, jeho stabilitou a ochotou věřitelů s ním spolupracovat. Použijte, prosím, příkladu voleb opakovaných v Řecku. Titulky glosující jejich výsledky hlásaly: "V Řecku zvítězily proevropské nálady", aby trhy = věřitelé, odpověděli naprosto jasně. Volby nevolby, jakoby titulky novin ani nevnímali, cena řeckých dluhopisů se nepohnula ani o píď. Všimli jste si, že až na naprosté výjimky, nenechali evropští politici v poslední finanční krizi padnout jedinou banku?

V řádně fungujícím světě se špinavé prádlo pere proto, aby se stalo nositelným. Aktiva se ve zdravých ekonomikách ochraňují kolizními režimy právě proto, aby se zdroje společnosti křečovitě nezmenšovaly a rychle přešly z vyhasínajících projektů k novým. Politici "evropy" však udělali přesně to, co je pro ně typické již řadu let, pro záchranu vlastního přežití, obětovali zdroje ekonomiky – na dluh nakoupili nové prádlo a špinavé prohlásili za nositelné. A je vypráno, krizi jsme vyřešili! Snad právě tady někde se zrodil koncept systémově důležité instituce – banky! Úsměvný v samé podstatě. Proč ne koncept zdravé banky, namítám a odpověď znám?! Tato úvaha je nezajímavá, jelikož exaktně měřitelná. Zatímco magické "systémově důležité" ponechává prostor, prostor pro politika. Ten totiž povede čáru, nad kterou budou banky vyvolené a pod ní ty druhé, banky zavržených vlastníků a peníze jejich klientů.

Koncept cejchování bez veřejné kontroly a měřitelné kvality se nemůže podobat nástroji stability, spíše se stane impulsem doslovné finanční a hospodářské genocidy celých regionů. Představte si jen, že jste se právě teď dočetli onen naprosto "nevýznamný" fakt, že právě VAŠE banka je tou systémově nedůležitou a nemůže počítat s ochranou zajišťovacího fondu bankovní unie. Co vám asi tak zdravý rozum velí a kam asi s penězi půjdete? A kdo bude psát seznamy nad magicky působící čárou?!

Michal Doktor

Michal Doktor

ekonomický analytik
51 let, České Budějovice
Bývalý poslanec Parlamentu ČR (1998 – 2013) je spoluzakladatelem hnutí Jihočeši 2012. Jako ekonom má bohaté zkušenosti z působení v řadě firem. Angažoval se i v komunální politice jako zastupitel a radní města Lomnice nad Lužnicí (1990 – 2002).
poslat odkaz e-mailem
©2012-2019 Jihočeši 2012