Projev k návrhu na rozpuštění sněmovny

17. 7. 2013

V Praze, dne 17. července 2013

 

Hezké odpoledne, dámy a pánové. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dovolte mi, abych přičinil několik poznámek k návrhu, jehož výslednicí by mělo být předčasné rozpuštění Poslanecké sněmovny, zkrácení volebního období a vypsání nových voleb.

Několikrát v minulosti jsem se pokusil o vyslovení prognózy věcí budoucích. Někdy se týkaly jednotlivců, skupin osob, někdy se týkaly politických stran, jejich schopnosti či neschopnosti dostát závazkům, které daly voličům naší země, jindy se týkaly státu či soustátí. Rád bych z tohoto místa řekl, že s nelibostí a s jistým rozladěním sleduji dnes některé členy opozice, jak se vyjadřují k osobě Petra Nečase, případně k roli paní Nagyové v současné politické krizi, neb skutečné naplnění role opozice a kontrolních funkcí, které parlament má vůči vládě České republiky, žádá, aby se v takové věci a takto kriticky vyjadřovali v místě a čase příhodném, tedy ne v čase, kdy o takovém jevu píší bulvární plátky a kdejaký provinční pisálek.

Snažím se hrát s otevřenými kartami a myslím si, že mé názory a postoje jsou konzistentní. Proto ani mé rozhodnutí ve věci, která bude hlasována, nemůže být pro nikoho žádné překvapení. Hodnotím pouze fakta a na fakta vás budu také odkazovat.

Bylo to nejbližší okolí prezidenta Miloše Zemana, i on sám, kdo ve dnech vrcholících dnem 20. června uvedl – a pokusím se o doslovnou citaci – uvedl opakovaně, a prosím, abyste si tato slova našli: Za situace, kdy jsou uvězněni dva poslanci – někteří používali výraz spárovaní poslanci parlamentu – považoval bych většinu sto hlasů za dostatečnou, jiní používali výraz respektuhodnou. Znovu odkazuji, že výrazy tohoto typu, takováto ujištění, vrcholila dnem 20. června. Dne 21. června byl můj hlas a hlas pana poslance Vysloužila stým a sto prvním, kterým disponovala paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová na podpisové listině 101 hlasů pro vládní projekt, který ona reprezentuje.

Jakkoliv bývá v politice ošidné vázat svou důvěru vůči jedné jediné osobě, musím říci, že pro mne Miroslava Němcová z pohledu lidské a morální integrity představuje dostatečnou záruku pro, abych mohl ve zmíněném čase a kdykoliv později připojit hlas na podporu Miroslavy Němcové jako kandidátky na premiéra České republiky, výraz lidskosti, který v této Poslanecké sněmovně nemá obdoby a je ho tady jako šafránu. Pro mne je člověkem, schopným i v době těžké nahlížet na věci s odstupem a vnímat členy opozice jako lidi, kteří potřebují hájit ve chvíli, kdy je jim činěno bezpráví, a nerozlišuje mezi koalicí a opozicí ani v takových situacích.

O to zvláštnější je fakt, že hned v pondělí poté přichází Miloš Zeman se zpochybněním vlastních slov a tváří se tedy, že snad měl na mysli úplně jinou dostatečnou většinu, patrně jiných 100 hlasů či 101 hlasů úplně jiné skupiny poslanců.

Já se nechci zaobírat analýzou a rozkladem toho, kdo mu vyprávěl jaké příběhy, kdo tam na Hrad chodil a byl přístupen dohodě toho, že se odněkud odpojí a k někomu přidá, protože to jsou věci, které jsou vedlejší a zavádějící.

Můj hlas patří pravici. Byl jsem zvolen na kandidátce Občanské demokratické strany, ale v první řadě můj hlas patří této zemi. A musím říci, že jsem hluboce přesvědčen o tom, že prezident Miloš Zeman pověření většině 101 hlasů, kterou disponuje právě Miroslava Němcová, nikdy nepředá. Opakuji, jsem přesvědčen o tom, že Miloš Zeman pověření této většině, která disponuje většinou 101 hlasů, které sám požadoval, nikdy nepředá.

Po vládě číslo 1 - a tady, prosím, odmýšlím od jakýchkoliv jmen a nechci se tady vydat na cestu nějaké osobní etudy a osobní nevraživosti, neb je naprosto nepatřičná a nežádoucí – prostě přijde vláda číslo 2. Získá-li vláda Jiřího Rusnoka důvěru či nedůvěru, není vůbec důležité. Má-li tady zůstat vláda číslo 1, zůstane tady až do řádných voleb, bude-li přinucen Miloš Zeman k manévru, kdy vládu číslo 1 /s ohledem na to, že vláda číslo 1 nezíská důvěru/ bude muset nahradit projektem číslo 2, nahradí jej projektem číslo 2. Mandát Miroslavy Němcové znovu pomine, nikoliv však v řádu dnů ani v řádu týdnů. Já dovozuji, že takové pověření pro projekt číslo 2 přijde někdy na podzim, bude se nápadně krýt s některými exekutivními rozhodnutími, ne nedůležitými pro osud a budoucnost české země, a případný instrument, kdy sestavení vlády činí z ústavních pravomocí, které jsou dány systémem, jak je postaven, předseda Poslanecké sněmovny, tedy případně ten, kdo by nahradil paní Miroslavu Němcovou v pozici předsedkyně Poslanecké sněmovny, přijde na řadu někdy na přelomu ledna, možná února, možná března příštího roku.

A z těchto úvah a z tohoto dovození je také odvozeno mé další hodnocení celé věci. Po celý zbývající čas od dnešního dne, tedy dalších devět měsíců, budou Parlamentem projednávány zákony. Ty zákony budou schvalovány ad hoc koalicemi, koalicemi bez politické odpovědnosti, bez jasně formulovaných politických programů, koalicemi bez názorové konzistence. Jednou budou pro jedny zákony hlasovat více poslanci nalevo, k nimž se připojí někdo ze středu, jindy možná některé zákony zastaví poslanci více od středu napravo a přidá se k nim někdo od středu a levé strany, a takto nepřehledný zpustošený Parlament s minimální důvěrou bude hlasovat o zákonech, které budou mít osudový význam pro naši zemi.

Časy takových koalic bývají velmi drahé, a pro mne je určitým zklamáním a rád připomenu Janu Fischerovi účet jeho vlády. Z každého návrhu jeho tehdejšího ministra financí Eduarda Janoty, který byl kombinací úspor a zvýšení daní, nakonec vždy zbylo zvýšení daní daleko razantnější než Janota sám navrhoval a vždy byly v zákonech nové mandatorní výdaje, se kterými nikdy nepočítal. Kondice veřejných rozpočtů před účastí takzvané Fischerovy vlády z pohledu výšky daní a výšky mandatorních závazků byla horší nežli před jejím nástupem.

Ne že by za to mohla vláda. To podotýkám a chci být korektní v tom, že takto to dopovím. Vždy to způsobil Parlament České republiky. Ten Parlament, který rozhodoval přesně takovými ad hoc koalicemi, o nichž jsem tady mluvil, a kterým se po zbývajících devět měsíců nemůžeme být schopni vyvarovat. Budou následovat zákony, kterými se budou ad hoc zvyšovat daně, ad hoc zvyšovat a prosazovat pastelkovné a podobné nesmysly.

Zde se tedy mé hodnocení situace zásadně rozchází s hodnocením Miroslava Kalouska. Já totiž mám za to, že každá loď se v bouři vždy prudce otáčí proti vlnám a proti větru. A zákonitá premisa pro každého kapitána lodi zní: maximálně zmírnit důsledky pro posádku, utrpení lidí, kteří jsou ať na palubě, tak na břehu, a sledují osudy svých bližních.

Devět zbývajících měsíců v podobné atmosféře bude utrpením, které si naše země může odpustit. Naše země si nezaslouží devět měsíců kupčení, přetahování poslanců z jedné strany na druhou, vytrácení již tak dost poničené hranice mezi pravicí a levicí a devět měsíců příkladné politické nestability a marnosti.

Budu hlasovat pro rozpuštění Poslanecké sněmovny a předčasné volby. Podepsal jsem na podzim loňského roku dokument, který dával možnost Poslanecké sněmovně obdobnou situaci vyřešit. Tehdy se lídr pravice Petr Nečas rozhodl pro naprosto bezprecedentní krok, byť za cenu odstoupení tří poslanců Občanské demokratické strany a vzdání se mandátů, rozhodl se opustit program politické strany, se kterým byl zvolen. Myslím si, že něco takového politici ani politické strany podstupovat nemají. Opačnou cenou musí být ve společnosti jedině narůstající extrémismus a principy, které devastují demokracii v jejím skutečném základu.

Děkuji vám za pozornost.

Michal Doktor

Michal Doktor

ekonomický analytik
51 let, České Budějovice
Bývalý poslanec Parlamentu ČR (1998 – 2013) je spoluzakladatelem hnutí Jihočeši 2012. Jako ekonom má bohaté zkušenosti z působení v řadě firem. Angažoval se i v komunální politice jako zastupitel a radní města Lomnice nad Lužnicí (1990 – 2002).
poslat odkaz e-mailem
©2012-2019 Jihočeši 2012