„Koketovat s politikou jsem ještě nezačala a doufám, že už to ani nestihnu.“

20. 11. 2014
Když jsem se ptal Ondřeje Veselého na obsah starostovské funkce, vyšel z toho nekonečný maraton nejrůznějších povinností, oficialit, papírování, řešení a dalších „příjemných aktivit“. Pozitivní otázka na začátek – těšíte se a jste připravená?

Člověk není nikdy dokonale připravený, ač se snaží sebevíc. Důležité je umět se rychle učit. A na to jsem zvyklá. Člověk se prostě stane „největším úředníkem ve městě“. Pak už je to jen otázka osobního přístupu a organizace práce. Řízení velké základní školy je s tím v mnoha ohledech srovnatelné.

Jste po hodně dlouhé době první ženou v čele města. Vnímáte odlišný přístup ke své osobně právě z tohoto důvodu? Může žena starostka sama o sobě působit pozitivněji než muž starosta?

Může působit jinak. Pro někoho pozitivněji, pro jiného naopak. Osobně si myslím, že ženský pohled na věc je ve společnosti důležitý a podaří-li se mi trochu obrousit hrany, bude to jedině dobře.

Jak a kdy jste začala koketovat s politikou?

Koketovat s politikou jsem ještě nezačala a doufám, že už to ani nestihnu. Jistě, funkce starostky může být vnímána jako politická, ale já to stále chápu spíše úřednicky. Naše hnutí si vytklo v kampani za cíl právě odpolitizování městské správy. Povolební doba je jistě v mnoha ohledech rozjitřená, ale už se to postupně uklidňuje. A já věřím, že se mi jak v radě, tak i v zastupitelstvu, podaří rychle nastartovat obyčejnou lidskou komunikaci nad řešením skutečných problémů našeho města. Chtějí-li lidé se bavit politikou a politikařením, nechť si pustí v televizi záznam z jednání Poslanecké sněmovny :-).

Na konkrétní politická témata bude času dost. Ale přes to, jaký je Váš osobní cíl (bez politických hranic) pro následující čtyřleté období v roli starostky města Písku?

Po té krátké době, kterou na radnici jsem, mohu říct jedno – méně vizí a více reálné, hmatatelné práce. Zdědili jsme množství představ, projektů, nápadů, co a jak udělat. Neříkám, že vize nejsou důležité. Ale nakonec stejně potřebujete úplně obyčejného tahouna, který zváží všechna pro a proti, zjistí, kolik to bude stát, kde se na to dají vzít peníze, a dotáhne celou věc do úspěšného konce. A konkrétní osobní cíl? Už jsem to naznačila v předchozí odpovědi. Normálně lidsky a sousedsky se dohodnout a efektivně pracovat ve prospěch všech lidí v Písku.

V článku (komiksu), který vznikl po ustavujícím zasedání zastupitelstva, byli politici vsazeni do „školních lavic“. Vy za sebou máte tři dekády ve školství. Ve funkci starostky města jste zatím krátce. Prostředí jsou to relativně odlišná, ale přeci jenom – nenacházíte již teď určité podobnosti? Budou se i na radnici hodit zkušenosti s „krocením pubertálního mládí“?

Ten komiks se mi moc líbil. Musím uznat, že to bylo vítané osvěžení poněkud dusné povolební atmosféry. Ale nemylte se. Prostředí obyčejné školní třídy se zase tak od reálného světa neliší. Díky tomu, že jsou děti věrným obrazem svých rodičů, máte v každé třídě dokonalý sociální obraz společnosti, který se dá aplikovat na kteroukoliv skupinu lidí. Myslím, že mé pedagogické znalosti se mi budou v mnoha ohledech velmi hodit.

Najde se i mezi zastupiteli nějaký ten „šplhoun, vtipálek, přirozený vůdce“…? Jaké je osobnostní složení „Vaší nové třídy“?

Já spíše rozlišuji podle toho, jakou kdo má vůli učit se novým věcem a posouvat stále dopředu sebe i své okolí. Krhounky ráda nemám, u vtipálka i přirozeného vůdce je vždy důležitý především obsah jeho sdělení a záměr. Potřebuji vidět pracovitou a pozitivní inteligenci. Masaryk i Stalin jistě měli své charisma. Přesto jen u prvního z nich se dá říci, že vedl společnost k něčemu lepšímu. K čemu je někomu inteligence a charisma, když je to veskrze zlý a mstivý člověk?

Po vzniku koaliční dohody a v době jistoty Vaší kandidatury do čela radnice jsem sledoval reakce na sociálních sítích. Největší počet jich pocházel od Vašich žáků. Současní převážně oslavovali Váš odchod, ale ti minulí často oponovali a poukazovali na zisk kvalitních znalostí německého jazyka. Zní to jako výborná vizitka. Jak byste charakterizovala své „kantorské metody“? Doceňují je žáci právě až s odstupem času?

To je naprosto normální. Ti, se kterými jsem denně pracovala ve škole, známkovala je, nutila, aby se více učili, mě logicky vnímají jako nutné zlo a možná se těší, že místo mne přijde třeba někdo mírnější a méně náročný. Neuvědomují si, jaká medvědí služba by to pro ně byla. Obecně u výuky jazyků je první fází dril. Musíte se naučit systém, pochopit zákonitosti, memorovat fráze. Teprve když si postavíte pevný základ, přijde zlom – a vy se najednou učíte mnohem rychleji, začínáte v jazyce myslet. Ale dojít k tomuto zlomu je velmi zdlouhavé a obtížné. Proto mou roli zákonitě jinak vnímají žáci, kteří jsou v první fázi a jinak ti, kterým jsem snad pomohla překonat to nejtěžší, a oni jen dál rozvíjejí to, co se naučili na základní škole.

Cizí jazyky jsou v dnešním světě čím dál tím důležitější dovedností (cestování, zaměstnání). Mění se vnímání jejich důležitosti také mezi žáky ZŠ?

Na tom, že jsou jazyky důležité, se shodneme skoro všichni. Velmi rozdílné názory přicházejí v okamžiku, kdy je pro studium třeba něco udělat. Představa některých, že v “hypnotickém spánku“ se z nich lusknutím prstu stane rodilý mluvčí, je bohužel zcela mylná a značně kontraproduktivní. Ostatně jako u všech lidských činností, bez práce a píle to prostě nejde.

Byla paní učitelka Vaším vysněným povoláním, nebo proběhli také princezny, herečky, zpěvačky, zvěrolékařky, či úplně něco jiného?

Co si pamatuji, tak to vždycky byla učitelka.

Na závěr: Ta situace je daleko, bude záležet na mnoha okolnostech a nemusí k ní dojít, ale v případě úspěšného funkčního období nastat může. Pokračovala byste dále jako starostka, přednost by dostal návrat do školy, nebo to bude na delší úvahy?

Od takového rozhodnutí mě dělí více jak tisíc dní a nocí. V tuto chvíli těžce předvídám, co bude za týden, co přijde za čtyři roky, to je ve hvězdách.

Autor: Petr Brůha

Mgr. Eva Vanžurová

Mgr. Eva Vanžurová

starostka města Písek
65 let, Písek

Písek mám ráda. V Písku jsem spokojená, zde se narodily, vyrostly a vystudovaly mé děti.

Písek je město s neopakovatelnou historií, živou současností a slibnou budoucností. Město natolik krásné, aby bylo předlohou poezii, a přitom natolik moderní a dravé, aby v něm zůstávaly mladé generace.

poslat odkaz e-mailem
©2012-2019 Jihočeši 2012