Vezmi papír, tužku, namaluj mi hrušku… …nebo vezmi tlustý fix a vymaž kus historie!

12. 6. 2015

Můžeme si z toho dělat srandu, můžeme o tom diskutovat, ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme dělat. Tedy myšleno se seznamem čestných občanů města Písku. Je to totiž velmi zajímavý historický dokument, barvitě popisující více jak sto let názorových proměn píseckých konšelů, radních i zástupců lidu.

Začíná za monarchie a zpočátku jde na ruku především múzám. Objevují se zde básníci, hudebníci, historici. První vlna politického čestného občanství začíná po vzniku Československé republiky a zahrnuje devět politiků a dokonce dva státníky. Že jsou jimi tatíček Masaryk a doktor Beneš je snad jasné. V období druhé světové války se situace na krátkou dobu uklidňuje, znovu se vracejí básníci. Je to celkem logické, politická orientace se rychle měnila a nikdo nechtěl riskovat, že se během dlouhého schvalovacího procesu z nějaké politické celebrity mezitím stane viselec. Rok 1948 byl přelomový i v této oblasti, písečtí, poučeni vývojem událostí, už sázeli jen na jistotu. A tohoto klíče se podrželi až do současnosti.

Seznam čestných občanů města Písku se tak stal skutečným zrcadlem našich životů a v tom je jeho nesporná hodnota pro dobu dnešní a především pro naši budoucnost. Ukazuje totiž na poměrně krátkém historickém úseku, jak se ostře řezané přesvědčení o kvalitách toho či onoho může časem zamlžit, téměř rozplynout, dokonce obrátit v pravý opak.

A teď jsme takříkajíc u jádra pudla. Objevila se iniciativa, která si myslí, že by seznam měl být revidován, proškrtán, některá jména by měla být začerněna, aby svou přítomností nepošpinila dobré jméno našeho města. A co teď s tím? Podle jakého klíče se do toho pustíme?

Můžeme vyhodit všechny cizince. Tedy vlastně všechny Rusáky (Hodža byl Slovák, ale jako by byl náš). Někteří nás sice skoro osvobodili (kdyby je těsně nepředběhli Američané), ale jiní nás zase uvrhli do poroby. Takže Bogdanov a Ivanov by snad mohli zůstat (tak přece přišli a vítali jsme je písní a šeříky a někteří jiní ze seznamu o tom psali básně), ale Majorov musí ven, to je okupant.

Nebo se zbavíme státníků? To by vyřešilo problém dvou největších looserů na seznamu, Gottwalda se Stalinem. No jo, ale zase bychom přišli o Masaryka a Beneše a ti už se zase smí a jsou celkem populární (i když jeden nikdy neví).

Tak se zaměřme na politiky. Je jich tam požehnaně a i v dnešní době je to spíše štvaná zvěř, určená k odstřelu. To by možná prošlo. A kdybychom jako státníky ponechali jen Masaryka s Benešem (dle smyslu slova, že se jako zasloužili o stát) a Klému s tím druhým, jehož jméno raději ani nevyslovovat, degradovali na prosté politiky, je vyhráno! Seznam se zkrátí na třetinu, budou tam jen umělci, sem tam nějaký ten doktor, přinejhorším advokát (a to byl Zátka a ten dělá dobrý nudle). Pak už zbydou jen dvě anomálie. Jeden aristokrat, ten alespoň založil v Písku školu, je už dlouho mrtvý a má tady v okolí nějaké příbuzné, takže budiž. A jeden starosta a to byl zase naštěstí i primář, tak to by taky šlo, pokud to nebude vadit ostatním starostům.

Nebo by se mohl celý seznam rozdělit do několika různých (třeba levicový, pravicový, nacionalistický, umělecký, revizionistický, proevropský) a používali bychom vždy ten, který by byl nejvhodnější. A protože by ty seznamy byly příliš krátké, doplňme je něčím neutrálním. Tak by například mohli rychle získat čestné občanství voraři, stříbrný vítr, kolektivně i všichni kluci na řece, Anička Posedlá, dobré světlo, měsíc nad řekou a genius loci. Tím by byly vyváženy všechny disproporce. A třeba Alois Jirásek by mohl být hned ve třech. Uměleckém – jako spisovatel, nacionalistickém – jako zručný buditel a levicovém – protože, jak známo, byl jedním ze tří hlavních zdrojů tradic lidově-demokratické armády.

Jak vidno, v krátkém čase jsme nalezli řadu vhodných, dokonce i převratných a velmi kreativních způsobů řešení.

Anebo jsme jen ukázali, jak nesmyslné by takové snažení bylo?

V podstatě nejde jen o dva opilce a paralytiky. Jde o to, že si tu někdo myslí, že když vezme tlustou fixu a začerní některá jména, zmizí ošklivá kaňka na tváři malého města. To je ale omyl. Ta kaňka tam zůstane tak jako tak. Protože taková je naše historie. Gottwald se Stalinem byli sice zrůdy, ale co třeba takový Václav Kopecký? Ten se zcela jistě podepsal na životě všech lidí v této zemi mnohem tragičtěji, než první dva zmiňovaní. A co Zdeněk Nejedlý, pitomec, který nechal vygumovat z čítanek dvě generace českého umění a literatury? Jeho odkaz v sobě neseme dodnes víc, než si myslíme. Páně Brožův smysl pro gramatiku a jazykovou vyspělost naší mateřštiny je toho víc než pádným důkazem.

Kdo se nepoučil z dějin, bude nucen je znovu prožít, tak nějak to říká Jean-Paul Sartre. A my souhlasíme a navrhujeme – poučme se z dějin. A hlavně z nich nic negumujme, spíš k těm jménům doplňme objektivní curriculum vitae z rukou historiků. Všechna na seznam patří (je s podivem, že tam chybí světoznámý vegetarián a milovník vlčáků A.H., ten byl asi odstraněn v nějaké předchozí čistce). Snažme se spíš vysvětlit sami sobě, svým dětem a vnukům to, že tam jsou různé kategorie jmen. Jména, která se na seznamu ocitla z prostého nadšení, obdivu a úcty k práci toho kterého. Že jsou tam jména, která diktoval zfanatizovaný dav, i jména, která možná navrhl někdo prostě jen ze strachu o holý život, a ostatní v mrazivém tichu zvedli ruku. A to, že si do těchto kategorií každý z našich současníků zařadí někoho jiného, z důvodu svého přesvědčení, je přeci jasné.

Poučme se z dějin a nesnažme se zbytečně vytvářet seznamy, dříve či později je budeme muset revidovat. Je to stejná a nevyvratitelná pravda jako fakt, že můžeme mít v Písku náměstí císaře Františka Josefa, Masarykovo náměstí, Benešovo, Hitlerovo, Gottwaldovo, Dubčekovo, Havlovo…, ale nejjistější bude, když zůstane náměstím Velkým. Neboť tato veličina je poměrně stálá a nepodléhá tolik otěru času.

 

Jihočeši 2012 Písek

©2012-2024 Jihočeši 2012