Michal Jánský

Písek si pro mě stále ještě zachovává statut klidného a bezpečného města, obklopeného lesy a zdravou přírodou. Má dobrou dostupnost do velkých center, ale zůstává stále jaksi stranou horečného života dnešní doby. To se mi na Písku líbí.

Do Písku jsem přišel v roce 1990 a v následujících letech zažil jeho přerod z nudného a zanedbaného postsocialistického maloměsta v příjemné, čisté a přívětivé město plné turistů, a dá se i říct, spokojených obyvatel. Pak přišly děsivé povodně v roce 2002. Říkal jsem si, to je konec. Naopak, písečtí se dokázali semknout a v rekordní době obnovit město a rozvíjet jej dál. Mám ale pocit, že v posledních osmi letech se rozvoj postupně zastavil a město přešlapuje na místě, stagnuje a pomalu se vrací k té podobě, jakou si pamatuji ze začátku 90. let. Vytratil se zdravý rozum a nastoupilo politikaření, občanská společnost se zvrhla v sebeprosazování agilních jednotlivců, město pomalu chátrá. To se musí rychle změnit!