Projev k 17. listopadu na táborském náměstí

17. 11. 2012

17. listopad – den boje za svobodu a demokracii je dvojčetem. Je připomínkou Mezinárodního dne studentstva, ustaveného v důsledku brutálních perzekucí německých okupantů po smrti studenta Jana Opletala a uzavření českých vysokých škol v roce 1939. 17. listopad roku 1989 je pak považován za datum skoncování s totalitním komunistickým režimem. Je tomu tak skutečně a navždy?

Snad nikdy jsem si od roku 1989 na tomto náměstí nevybavil vzpomínky na tehdejší první hloučky studentů tak živě jako letos. Proč? Protože v sobě mám čerstvý zážitek z ustavujícího zasedání krajského zastupitelstva minulý pátek v Českých Budějovicích. Zastupitelstva, které po 23 letech instalovalo do vrcholných funkcí kraje komunisty.

Nezpochybňuji demokratické volby, ale spadla klec. Stalo se tak na základě koaličního ujednání sociální demokracie a KSČM, pod taktovkou staronového hejtmana pana Jiřího Zimoly. Samozřejmě velmi pozorně čtu novinářské rozhovory na toto téma a teď bych se rád pozastavil alespoň u tří tezí, které pan hejtman ve svých rozhovorech uvedl. Tezí, které mne zneklidňují: 

Teze první: „Už před čtyřmi roky se komunisté dostali i do několika krajských vlád a nezhroutil se svět“.
Ano, svět se nezhroutil, ale považme: Čtyři roky vládli Středočeskému kraji sociální demokraté s podporou právě komunistů. Do čela si společně zvolili Davida Ratha, kterého styl vládnutí dovedl až do vězení, v největším politickém skandálu posledních let.

Teze druhá: „Nezačneme-li komunistům ukládat, aby řešili problémy, budou dál posilovat“. 
Aha, takže jinými slovy – komunistům je třeba svěřit politickou moc. Navzdory tomu, že se řada jejích členů hlásí ke stalinistickým i normalizačním praktikám, navzdory třeba i úplatkářskému skandálu jejich místopředsedy soudruha Dolejše. Jak krásně se na to zapomnělo, jak rychle to vyšumělo. 

Teze č. 3: „Před čtyřmi lety, kdy ODS byla druhá jsme s ní uzavřeli koalici. Teď byli druzí komunisté a postupovali jsme stejně. Lidé chtějí komunisty zpátky“.
Pane hejtmane nechtějí, Vy je chcete. Je to alibistický a mrazivě pragmatický postoj. Mohl jste uzavřít „nevládní,“ nekomunistickou koalici, opřenou o 94 tisíc voličských hlasů. Uzavřel jste to s KSČM, ve sňatku, který má o 3 tisíce hlasů méně. Vyhovuje Vašim budoucím politickým ambicím, kdy bohužel správně odhadujete, že při sestavování příští vlády budou komunisté silnějším hráčem a pro Vás silnějším podporovatelem, než vlastními chybami zdecimovaná pravice. 

Neberu jihočeskému hejtmanovi právo na jeho myšlenkové pochody. Jsem však o téměř o 20 let starší než on a leccos jsem zažil. Třeba salámový nástup normalizace po srpnu 68. A proto se tohoto jeho uvažování bojím a protestuji. Pamatuji první výročí sovětské okupace v roce 1969 ve stylu všelidového odporu a občanské sounáležitosti, ale také to, že o rok později už nastoupilo zatýkání, obušky a práce udavačů. Pamatuji oficiální teorie o tom, že převrat roku 1948 byl v souladu s tehdejším právem, podobně jako brutální zákrok proti studentům na Národní třídě v roce 89.

Jasně, uznávám, je tu odlišná situace – chybí tu ten Brežněv, tlak z Moskvy, Varšavská smlouva, či RVHP. Zkrátka, mráz již nepřichází z Kremlu. Ale že by z Nové Bystřice ? 

Oceňuji třeboňské gymnazisty a další studenty. Jejich protest přece nemá ambici měnit výsledek demokratických krajských voleb. Důležité je, že zaznívá jejich hlas. Hlas nesouhlasu se symbolickým významem návratu komunistů, v jihočeských podmínkách zobrazený tím, že do rukou Komunistické strany je svěřena péče o krajské školství a kulturu. Díky za tento hlas, protože mlčení by také mohlo znamenat souhlas.

A pokud nová krajská radní, zodpovědná za školství, vytýká studentům jejich nezralost a nízký věk, pak odkazuji například na rozhodný postoj rektora JČU, profesora Grubhofera, člověka nepochybně zralého a respektovaného. A dovolím si se skromně též připojit. Postup a vyjádření pana hejtmana Zimoly v této věci jsou škodlivá až nemravná a staví nás na práh další normalizace, podivného mentálního vzduchoprázdna a deziluzí. Fakt už to nechci…

Až bude jednou, také alibisticky, v takzvaně dobré víře jmenovaný komunistický ministr vnitra navrhovat přejmenování letiště Václava Havla na letiště Klementa Gottwalda, bude už pozdě na letenku do Londýna.

Nemusí se mnou každý souhlasit a promiňte mi skepsi, o kterou se s vámi dělím. Odpusťte mi přemítání o nesvobodě v den boje za svobodu. Ale soudím, že právě tento kontrast může posloužit k silnějšímu uvědomění si úcty k těm, kteří se svými činy o naši svobodu skutečně zasloužili. Jan Opletal, Jan Palach i Václav Havel určitě. 

Ing. Jiří Fišer

Ing. Jiří Fišer

projektant a vodohospodář, starosta Tábora v letech 2010-2018
68 let, Tábor
poslat odkaz e-mailem
©2012-2021 Jihočeši 2012