PF 2014 optimistům i pesimistům

Lehké ohlédnutí v závěru uplynulého roku je normální a běžné. Před rokem jsem se nadsázkou tázal, zda nás nečekají předčasné parlamentní volby. A máme je za sebou. Také jsem vyjádřil přání dospět v přímé prezidentské volbě k výsledku, který naší zemi opravdu prospěje. Stalo se? No, názory se různí… Také jsem si přál, aby náš kraj byl stále živý, svižný a atraktivním pro domácí i příchozí. Je tomu tak? Nechávám to na vás…

Vše je subjektivní a posuzované z osobních prožitků a zkušeností. Mne vždy pozitivně „nakopnou“ dvě zdánlivě protichůdná tradiční setkání v závěru roku. Jednak s talentovanými žáky a studenty škol a dále pak se seniory a lidmi již osamělými.

Jedni ani druzí nic nepředstírají a žijí svůj život s odvahou a značnou dávkou optimismu. Jak moc to někdy kontrastuje s námi středněvěkými, s naším sklonem ke skepsi, jakkoli k tomu často není důvod. Jediný snad, že je to „cool“, že je to žádaná módní póza. Při procházkách v počítačových diskusích a na internetových sociálních sítích si nejednou vzpomenu na větu z jedné současné divadelní hry: Celý svět je pořádně úchylný a furt na něj musím nadávat, jenže nikdy mi nebylo líp… Ne, netvrdím, že současnost je úžasná a skvělá. Není. Jen chci vyjádřit respekt těm zmíněným, kteří se s ní statečně perou, s úctou k životu, oproštěni od pozérství a tradičního českého brblání.

Ano, jde o střet pesimismu a optimismu. Anatol France napsal, že optimismus je nejpříjemnější forma odvahy a držitel Nobelovy ceny za literaturu Hermann Hesse, že je moudré myslet skepticky a počínat si optimisticky. Možná bychom o tom v adventním čase mohli trochu popřemýšlet. A tak stejně, jako vloni – ať má v našem kraji dobrá vůle okna i dveře dokořán. Hezké Vánoce, klidný závěr roku končícího a pevné zdraví fyzické i duševní do roku příštího přeji vám všem, pesimistům i optimistům. Klasifikací Winstona Churchilla – prvním, kteří vidí obtíž při každé příležitosti, i druhým, kteří vidí příležitost při každé obtíži.

Raději to druhé, co říkáte?