Táborský starosta Jiří Fišer si za sebe hledá náhradu

Příští rok přijde po šesti letech řada na táborský „senátní" okrsek číslo 13, kdy voliči budou hledat svého nového senátora. Jak nám již dříve Pavel Eybert z ODS řekl, po dvaceti letech už o hlasy voličů usilovat nechce. Vážně o nich ale uvažuje táborský starosta Jiří Fišer.

Parlament by za svou politickou kariéru atakoval již podruhé. „Do Sněmovny jsem kandidoval jednou v roce 1992, to ale nevyšlo, protože ODA se do ní nedostala. Nějak mi to nevadí, přiznávám se, že nejsem duševně zralý ani vhodný typ do Poslanecké sněmovny. Byl bych asi moc svobodomyslný," říká s tím, že bližší jeho mentalitě je Senát. A v úvahách pomáhá i rozhodnutí Pavla Eyberta. Starosta neváhá přiznat, že kdyby se do kampaně znovu pustil, nesoupeřil by s ním.

„Já už opravdu nechci," zopakoval Pavel Eybert, který připomíná, že v Senátu zasedá řada starostů a hejtmanů, čímž je Senát v rozhodování pragmatičtější než Sněmovna. Se svou dlouhou komunální praxí by sem Jiří Fišer dobře zapadl

 Letos Jiří Fišer oslavil 62. narozeniny, a tak přemýšlí, jak naložit s podzimem života. Aktivní by rád byl do sedmdesáti. Vyšlo by to na jedno senátní období.

Informace o vašem záměru se Senátem už nebude tajná, můžete tedy doplnit, jak jste k rozhodnutí dospěl a zda už je stoprocentní?

Od několika lidí, na jejichž názor docela dám, jsem tuhle myšlenku zaznamenal a skutečně vážně o ní uvažuju. Zároveň je to hodně předběžné, protože cítím povinnost k současné práci.

Jenže mně se také doneslo, že své místo starosty už nabízíte kolegům z T2020, ale zatím ho nikdo nechce.

Takhle to není. Když se úvahy objevily, tak se mě ptali, jak si to představuju. Jen jsem řekl, že vítězství T2020 bylo v komunálních volbách tak výrazné, že post starosty nemůžeme opustit. A pokud by k tomu mělo opravdu dojít (úspěch ve volbách), pak je otázkou, jakou formou to udělat.

Preferujete tedy variantu být senátorem a radnici opustit?

Myslím si, že starosta Tábora je funkce na plný úvazek. Na druhé straně jsem zaznamenal údiv některých lidí, proč by nešlo dělat obojí. Ale moje vnitřní přesvědčení je, že by se to dlouho dělat nemělo. Kdybych se senátorem stal, ale já jsem ve svých ambicích vždy spíše pesimistou, pak bych se možná zeptal lidí, co si o tom myslí. Třeba bych si zadal kvalifikovaný průzkum veřejného mínění. To by pro mne bylo číslo jedna a číslo dvě pak, jakou formou to celé udělat. Volby do Senátu budou koncem příštího roku a než se po volbách všechno rozjede, dostaneme se do období roku před komunálními volbami. To už by snad nebylo tak bolestivé, v žádném případě by to nesmělo poznamenat chod města.

Vidíte ve vašem hnutí osobnosti, které by vás mohly nahradit, když připomenu, že Petr Havránek zatím vždy dává přednost svému podnikání?

Určitě jsou, ale je otázkou, zda by chtěli. (smích) Myslím, že je naší povinností vůči lidem, kteří nám hlas dali, volební výsledek akceptovat. To si uvědomuju a to velmi intenzivně cítím.

Jak jste řekl, myšlenka se zrodila v hlavách jiných lidí, byli z vašeho T2020 nebo od Jihočechů 2012, za které jste v krajském zastupitelstvu?

Je pravda, že úvaha se objevila v souvislosti s příštími krajskými a s tím souvisejícími senátními volbami v našem obvodu. Zaznamenal jsem ale určité dotazy i od jiných politických stran.

Dotazy nebo výzvy?

Dotazy, jestli bych do něčeho takového šel. Takže teď jde o období sondování a zjišťování terénu. Jihočeši přišli s tím, že moje podpora tady se jim zdá poměrně významná a že by ta možnost (kandidatura) tady byla. O tom jsem třeba nikdy takhle neuvažoval, protože už jsem ve věku, kdy člověk musí plánovat podzim svého života a o něm mám nějakou představu.

Pokoušel jste se v minulosti o Sněmovnu, teď o Senát, která z komor je vám tedy bližší?

Vhodnější typ jsem asi pro Senát, protože jsem nikdy za sebou neměl velkou stranu a všechno si musel vybojovat sám. Takže můžu mít odstup od těch všech stranických šarvátek, i když jsem vždy byl myšlenkově ukotvený a nikdy bych nechtěl být tím nezávislým, kterého obcházejí všelijací lobbisté. Navíc jsem měl v 90. letech vzácnou příležitost být blízko tvůrcům Ústavy, díky čemuž jsem pochopil logiku dvou komor. Já bych Senát nerušil, podle mne má své místo.
l