Zpravodaj města Písku jako téma k diskusi

Pokaždé, když listuji novým vydáním městského Zpravodaje, nemohu se ubránit pocitu, že by bylo načase otevřít širší diskusi na téma dalšího směřování, formy i obsahu tohoto radničního periodika. Trápí mě především fakt, že vydáváme něco tak trochu ze zvyku, distribuujeme to do každé poštovní schránky ve městě, ale užitná hodnota, soudě podle stále častějších reakcí obyvatel, má dlouhodobě sestupnou tendenci, která už se skoro rovná nule.

Je to poměrně logický názor. Žijeme v době, ve které se informace šíří závratnou rychlostí. Pokud se dříve říkalo, že nic není starší než včerejší noviny, nevím, jaký příměr bych musela použít, abych vystihla životnost dnešních informací. Mladá generace využívá k informování zcela jiné kanály. Dokonce i většina lidí, spadajících do kategorie 50+ (dnes už nejspíš i 60+ a tato hranice se, díky vzrůstající počítačové gramotnosti, bude nadále zvyšovat), si ráno pustí počítač a vše potřebné a aktuální se dozví z internetových vydání. Náklady tištěných periodik klesají a to ve mně vyvolává pocit, že písecký Zpravodaj to svým obřím nákladem už asi nezachrání. Možná je nejvyšší čas, abychom se zamysleli nad tím, jestli chceme každý měsíc obětovat pár stromů na to, aby každý občan Písku měl ve své schránce Zpravodaj. O jeho existenci má sice každý jakousi povědomost, ale ve valné většině případů končí nečtený a nepovšimnutý v krabici s tříděným odpadem, a to ještě zmiňuji ten lepší případ.

A tady se dostávám k podstatě věci. Na jedné straně slyším spoustu hlasů o nepotřebnosti, na straně druhé se ale logicky, byť poněkud sporadicky, ozývají ti, pro které je Zpravodaj vítaným zdrojem informací, kteří jej čtou a kteří by o něj neradi přišli. Proto mě, tváří v tvář anonymitě 13.800 poštovních schránek, napadají dvě základní otázky:

Kolik je ve městě a přilehlých osadách lidí, kteří by opravdu ocenili, že jim Zpravodaj doputuje až do jejich schránky?

Kolik je ve městě lidí, kterým se pod pojmem schránka už dnes vybaví spíše zařízení pro příjem elektronické pošty?

Odpověď na ně je pro nás v mnoha ohledech klíčová. Asi už tušíte, kam mířím. Pokud se nám podaří získat alespoň přibližnou představu o počtu výtisků, které skutečně naleznou svého adresáta, vyvstanou minimálně dvě možnosti, jak s tímto číslem naložit:

1. Bude-li tak vysoké, že jiné řešení než plošná distribuce bude neefektivní, můžeme zachovat stávající stav a zaměřit se spíše na obsahovou stránku Zpravodaje.

2. Bude-li naopak nízké, můžeme začít uvažovat o tom, že by bylo efektivnější šířit Zpravodaj:

a. v tištěné podobě pouze adresně zdarma těm abonentům, kteří nám sdělí své kontaktní údaje,

b. současně v tištěné podobě prostřednictvím distribučních míst tam, kde se předpokládá větší zájem o tištěnou podobu (seniorské domy, domy s pečovatelskou službou, pokladny kulturních zařízení, knihovna, infocentrum a samozřejmě podatelny městského úřadu)

c. současně těm, kteří budou mít zájem o zasílání elektronicky, sdělí nám kontaktní e-mail, a budou tak dostávat aktuální Zpravodaj ve formě newsletteru,

d. samozřejmě bude dál i volně ke stažení z webu města jako doposud.

Určení ekonomické hranice mezi „tak vysoké“ a „naopak nízké“ bude ještě dílem nákladové rozvahy, kterou necháme vypracovat. Na celou věc se musí podívat i naši IT specialisté, ale to už je spíše otázka technického řešení. Osobně mě forma newsletteru zasílaného zájemcům elektronicky zaujala natolik, že bych se k ní nebála přistoupit, ať už se rozhodneme pro kteroukoliv z variant. Je to věc praxí prověřená a skýtá nám mnohem více možností, jak občany města efektivněji a doufám, že i zajímavěji, informovat o práci úřadu, nejrůznějších novinkách, ale třeba i o zajímavostech a historii Písku . I četnost může být vyšší než 1x měsíčně, protože hlavní výhodou digitálního šíření informací je i finanční nenáročnost a flexibilita celého procesu. Zároveň je mi ale jasné, že tištěná podoba Zpravodaje, byť v omezeném nákladu, bude ještě řadu let nutností.

Samostatnou kapitolou, kterou ještě musím zmínit, je otázka přehledu kulturních, společenských a sportovních akcí, který byl před několika lety poměrně nešťastně včleněn do současné podoby Zpravodaje a jehož nepřehlednost a nečitelnost vzbuzuje do dnešní doby velkou nevoli občanů i pořadatelů akcí. Zde se nabízí poměrně jednoduchá otázka, zda „kulturnímu přehledu“ nevrátit zpět jeho „nezávislost“ na Zpravodaji. Způsob distribuce by mohl být obdobný, tedy omezený počet výtisků pro skutečné zájemce, zbytek elektronicky.

Protože jsem založením člověk spíše praktický, mám ráda, když věci fungují nikoliv pro věc samu, ale proto, aby sloužily těm, pro které jsou určeny. Předpokládám, že i většina z vás totéž očekává od našeho úřadu. Nikde není řečeno, že nový model musíme spustit okamžitě. V tomto okamžiku považuji především za nutné otevřít diskusi na téma Zpravodaj a pokusit se získat názor co největšího počtu z vás.

Byla bych opravdu ráda, kdybyste se do ní zapojili, ať už to bude formou vyplnění a odevzdání malého dotazníku, který vidíte na této straně, nebo vyplněním téhož na stránkách města (www.mesto-pisek.cz). Někteří z vás jistě budou považovat tento krok za logický a přivítají ho, pro jiné to možná bude náznak konce tradičního tištěného Zpravodaje, na který jste byli léta zvyklí. Věřím, že máme možnost vyhovět všem a že nám tato diskuse s občany pomůže vytvořit most, který překlene možný názorový příkop dělící obě skupiny. Upřímně řečeno, sama jsem zvědavá, co nám náš průzkum přinese.

Mgr. Eva Vanžurová, starostka