Kulturu je třeba podporovat v celém kraji

Kultura, ať už v obecním, krajském nebo státním měřítku, se zdá být snadným tématem. Často mám pocit, že stačí zajít čas od času do kina, divadla nebo na koncert a z člověka je hned expert na kulturu. Ono to ale zase tak jednoduché není.

Kraj hraje v otázce rozvoje kultury na území Jihočeského kraje důležitou roli. Sám totiž zřizuje dvanáct kulturních organizací zásadního významu. A to ve velmi širokém spektru. Od zoologické zahrady, přes muzea a galerie, až po Jihočeskou filharmonii, hvězdárnu a vědeckou knihovnu. Ročně na jejich provoz kraj uvolňuje více jak 200 milionů korun. To je v pořádku. Kraj tímto způsobem pečuje o jakousi základní službu, která je k dispozici všem Jihočechům i turistům a kterou by bylo obtížné provozovat z jiných než veřejných prostředků.

Vedle zřizovaných organizací tvoří jakousi druhou rovinu i grantová politika kraje, jejímž úkolem je podpořit aktivity a pořádání kulturních akcí. To je samozřejmě také v pořádku. Přesto je tu několik věcí, které by se podle mého názoru měly změnit.

Jako starostka Písku (a stejný názor slýchám od kolegů z ostatních měst) vnímám jistou disproporci v rozdělování prostředků na podporu kultury. V oblasti zřizovaných organizací směřovala většina investic v posledních čtyřech letech do Českých Budějovic a Hluboké nad Vltavou, tedy do poměrně bohaté oblasti krajské aglomerace. Tento určitý „budějovickocentrismus“ bude třeba změnit. A zdaleka se nejedná jen o oblast kultury. Veřejné prostředky by měly být používány pro rovnoměrný rozvoj celých jižních Čech. Kraj není rozhodně tak veliký, abychom si mohli dovolit rozvíjet v něm pouze jedno regionální centrum.

Totéž se týká i grantové podpory. Tendence stále více investovat do už tak turisticky předimenzovaných oblastí (např. Lipno) je kontraproduktivní. Investice jsou potřebné tam, kde jimi motivujeme rozšíření kulturní nabídky. Je vhodné podporovat místní spolky a sdružení, protože spolková činnost je často neoprávněně opomíjena, přitom k její podpoře nejsou třeba velké finanční prostředky. Jde o motivační proces, ve kterém se každá vložená koruna mnohonásobně vrátí.

S tím souvisí i poslední věc, kterou bych chtěla zmínit. Tou je podpora výraznějšího zpětného hodnocení účelnosti vynaložených veřejných prostředků. Občas mám pocit, že se peníze rozdělují systémem „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Chybí mi pečlivé vyhodnocení dopadu takto vynakládaných prostředků a ráda bych se zasadila o změnu. Dnes už máme k dispozici velmi sofistikované nástroje pro měření těchto procesů. Pokud dokážeme hodnotit efektivitu vynaložených veřejných prostředků, dokážeme jich jistě část ušetřit a tuto část dále přesměrovat na ta místa, která podporu kulturních aktivit v rámci kraje potřebují nejvíce. To se nám nepochybně velmi rychle vrátí v rozvoji kultury a spokojenosti občanů i návštěvníků jižních Čech.