Michal Doktor k vládní krizi

Nehodlám se pokoušet dopočítat kolikátou "politickou krizi" již prožíváme v souvislosti s vládou ODS, TOP09 aVV. Jisté je, že většina z nich byla vyvolána zevnitř nikoliv zvenčí.

I současné tření bylo vyvoláno uvnitř vládních stran. Jakkoliv jsem vnímán a označován za nezařazeného poslance, dokonce nálepkován jako volný radikál, nehodlám a ani nemohu tvářit se tak, že na mne politické napětí nedoléhá a netýká se mne.

Byl jsem zvolen na kandidátce Občanské demokratické strany. Na základě získaných preferenčních hlasů jsem dostal právo, ale i povinnost hájit konzervativní myšlenky a základy

volebního konceptu formulujícího cíle efektivního státu, nízkého zdanění, dostatečně nízké míry přerozdělování, ochrany ústavnosti a respektu k zákonům České republiky a jejím mezinárodním závazkům.

I přes rozchod s volebním subjektem, jehož členem jsem byl dlouhých dvacet let, a považuji za poněkud symbolické, že se právě teď nacházíme ve dnech jeho jednadvacátého jubilea, nadále prosazuji myšlenky konzervativní obezřetnosti, chcete-li významnou část programu ODS, toho programu, který předložila voličům ve volbách roku 2010.

Současnou politickou krizi jsem nevyvolal a ani se na ní nepodílel. I tak, nebo snad právě proto, jsem volán k odpovědnosti, mému rozhodování je přisuzován význam osudovosti. Neodpustím si pichlavost spočívající v uvedení paradoxu, kdy poslanci koalice tráví čas poslaneckého týdne odpočinkem, pobytem tu či onde a média se ptají mne, jak naložím s jejich hypotékami a odměnami… To není úsměvné, to je smutné.

Poskytl jsem aktérům krize dostatek času, dny – nikoliv hodiny. Nevidím však žádnou zásadní kvalitativní změnu. Nezačala debata o skutečné kvalitativní dohodě, formulaci cílů, potvrzení či korekci Programového prohlášení, kterému jsem vyslovil svou podporu. Neprobíhá debata odpovědných, vede se podivné přepočítávání figurek, černé se stávají bílými, bez záruk, že napříště, bude-li třeba, opět vybělí…

Neodevzdám hlasy svých voličů a nerozpustím jejich důvěru v podílu na vzniku a přežívání amorfního politického projektu bez pravidel, bez cíle a jasně formulované odpovědnosti. Pokud premiér vlády Petr Nečas uvízl v prostoru vlastních vyhlášení, kategorických požadavků vydávaných stejně rychle jako odvolávaných, pokud se cítí být svázán důsledky svých minulých rozhodnutí, nemá právo na mne naléhat. Nemá právo vytvářet tlak na jedinou možnou variantu institucionálního rámce budoucího uspořádání – variantu tří politických klubů.