Komentář Jiřího Fišera ke Covidu

O Češích, resp. Čechoslovácích se kdysi říkalo, že každý rozumí fotbalu a mohl by být trenérem reprezentace. Dnes to platí o koronaviru a způsobilosti býti ministrem zdravotnictví. Jako příslušník ohrožené seniorské komunity se k tomu s dovolením NEhlásím. Nejsem odborník. Jako maximálně blbej inženýr jsem pouze schopen se dívat kolem sebe a poučen sledováním veřejného života, médií, přátel i nepřátel a poučen i krátkodobým nedávným pobytem na Slovensku, v Itálii a Rakousku si to snažím trochu vyhodnotit a upravit svůj životní režim. Bez poučování jiných a zcela subjektivně: 1. Ano, podle mne vláda a zejména premiér se na konci jara pasovali do role evropských premiantů a dnes jsme i díky tomuto populismu a furianství odstrašující evropští průseráři. Účtování však nechávám na pomalu nadcházející parlamentní volby a v tuto chvíli respektuji vládní nařízení a doporučení veřejné správy. 2. Ministr Prymula nemusí být můj šálek kávy, ale musím uznat, že jeho odbornost epidemiologa je pro tuto chvíli maximálně vhodná. Proto ji nezpochybňuji a neatakuji. 3. Měním roušku za respirátor a budu jej používat venku ve městech tam, kde se pohybuje více lidí. Držím fyzický odstup od lidí ve veřejném prostoru a využívám desinfekci tam, kde je -a že je skoro všude. 4. Pravidelně beru vitamíny a kondičně se hýbu v „open air“ prostředí. Lesy a pole jsou dobrým a vylidněným fit centrem. 5. Čistá hlava a mysl. Uvědomuju si, že pokud dříve byly sociální sítě kolbištěm nejrůznějších deviací a manipulací deviantů a manipulantů, tak díky Covid 19 mají tito týpci nabito zcela neuvěřitelně. Nechávám je splétat teorie a seru na to. Že se v tom najdou i Nicnežnárodové se dalo čekat. 6. To, že nemocnice nepřetékají těžce ohroženými pacienty neberu jako důkaz toho, že vše je vylhané a nic se neděje. Sleduji nezpochybnitelný nárůst hospitalizací s těžkým průběhem nemoci a doufám, že to zdravotní systém i nadále zvládne až do stavu, kdy se exponenciální křivky změní v čáry lineární. 7. Jistě, stýská se mi po kamarádech a přátelích v putykách, po atmosféře hudebních zkušeben, po živé kultuře či po slovenských horách. Ale uvědomuju si, že jde o prd a že plno lidí má starosti zcela jiné, zásadní a často existenční. 8. Strach jistě mám. O své nejbližší, o všechny, kteří mají nějaké zdravotní handicapy a Covid19 by mohl odstartovat jejich zkázu. A tak se držím zásad předchozích, abych nezatěžoval zdravotní systém a musí li to být, tak abych jeho kapacitu přepustil právě těm, kteří to potřebují a potřebovat budou. Jiří Fišer, 18.10.2020