Projev k daňovému balíčku

Praha, 18. 9. 2012

Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, dovolte, abych uvedl několik poznámek v debatě, která jistě od samého počátku trpí nikoliv neviděným handicapem. Ani já nedokáži pochopit, proč vláda předstupuje k Poslanecké sněmovně s dokumentem, který zůstal nezměněn. Bez jediného písmene je to tentýž dokument, který byl v hlasování Poslanecké sněmovny, stále stejné Poslanecké sněmovny, již jednou odmítnut. Zdá se, že snad dojde k nějakým mocnějším pohybům, třeba někoho zavřou, třeba někoho pustí, třeba někdo volby vyhraje, někdo jiný volby prohraje. Já nevím, co se má stát. Vy tušíte? Zkuste jen odhadovat, na kolik svědčí společenské atmosféře a vážnosti tohoto sboru fakt, že před týdnem – snad se mýlím a je to možná jen 10 dnů, zhruba – byl tento dokument odmítnut a teď se vrací s akcentem, který tady zmíněn byl. Tedy s tím, že hlasování o tomto dokumentu je spojeno s důvěrou vládě. Já to tedy čtu tak, že je to nátlak na skupinu poslanců, kteří se zřejmě mají stát přemýšlivější, čtu dohady o tom, kdo všechno jim bude volat a kdo je pověřen tím či oním a prosím, abychom trochu prozřeli a odstoupili ze zákopů, v nichž jsme se ocitli. Pojmu to takto, budu mluvit o nás všech.

Tak, aby tedy byla ta debata trochu jiná než ta debata, kterou zmiňuji, rád bych uvedl hned na začátek několik naprosto jasných odpovědí, aby bylo jasné, že ten plovoucí prostor dogmat a zákopů, z kterých se vede ta či ona mediální válka, má přece jen některé pevné záchytné body, které já tedy vnímám jako prostor, který rozhodně opouštět nehodlám. Tak za prvé. Bude-li balíček změn daňových a pojistných zákonů v této podobě, tzn. nebude-li zásadně přepracován, nepodpořím jej, i když je spojen s hlasováním o důvěře vládě. Uvedl jsem to několikrát v médiích, není to žádný překvapivý posun, žádný vykalkulovaný postoj, který by mi mohl někdo podsouvat. Opakuji, opakuji to několik týdnů a takto to je, ne jinak. Je-li tento návrh dogmatem, je-li si opravdu Ministerstvo financí ve svých odhadech, ve svých úvahách tak jisto svou rozvahou, proč dochází k okolnostem, které budu ve svém projevu zmiňovat, a proč také každý z nás, každý z nás nemá právo a zároveň není veden k povinnosti přemýšlet o názorech těch ostatních.

Zároveň chci říci, že bude-li trvat onen neuvěřitelný, naprosto nepochopitelný kontrast, až posměch zvyšování daní občanům na straně jedné a úlev na daních pro církve jako právnické osoby na straně druhé, nepodpořím jako poslanec této Poslanecké sněmovny ani návrh na restituční zákon v podobě, v níž je navržen. Tváří-li se pan ministr financí tak, že s vypětím všech sil vymetá poslední pavučiny tam, kde se dají ještě peníze vybrat, já tedy vidím několik hodně tučných pavouků, kde je peníze možné brát, kde je možné efektivně vybírat na daních a nezvyšovat daně lidem. Já prostě nechápu, nechápu, proč se někdo v obhajobě daňové úlevy, nově navržené daňové úlevy pro právnické osoby v oblasti restitučního projektu odvolává na onu výhodu poskytnutou kdysi restituentům, kteří byli fyzickými osobami, přičemž opomíjí rozdíl mezi účetnictvím a zdaněním právě fyzických osob, případně restituentů fyzických osob, pakliže vůbec vložili ten majetek do podnikání, a firem, kterými jsou církve. Církve jsou právnickou osobou. Já cítím efektivní problém spočívající v tom, že ten restituční projekt se týká právě právnických subjektů, neb tady bylo jisté společenské rozhodnutí, které říkalo, že restituovat právnickým subjektům se nebude. Tato hrana je tudy prolamována. A budu stát na tomto jediném  místě a nepohnu se ani o milimetr, pak je toto skutečnost. Dokud bude platit výjimka pro církve, není podle mého soudu možné zvyšovat daně lidem.

Já málokdy své projevy zahajuji a používám v nich slova jiných osob, jiných autorit. Dnes si nemohu odpustit pokus o citát slov pana ministra – shledávám, není přítomen pan ministr Jankovský. On řekl: "Změní-li se daňový balíček a peníze budou z rozpočtu ubývat, nebudou restituce." Kdyby toto řekl prostý poslanec, "zlobil", pochopil bych, že je to jistá forma nátlaku, změna optiky pohledu na tyto dva projekty. Na druhou stranu musím říci, že když to říká ministr vlády, pak tím činí minimálně hned dvojí pohyb. Jako ministr vlády by měl být loajální k dokumentům, pro které hlasuje. To, že nastoluje atmosféru vydírání a stavění jednoho projektu proti druhému, je velmi, velmi zarážející. Na druhou stranu ale, v  rovině druhé, okamžitě jaksi dovozuje, že jakákoliv změna toho balíčku tady, provedená v Poslanecké sněmovně, bude znamenat výpadky na straně příjmů. Tedy je rovnou řečeno, že bude-li udělán jakýkoliv ústupový manévr, bude-li zvolen jakýkoliv jiný přístup, než je navrhován předkladatelem, znamená to výpadek, což je tedy nesmysl a já to vzápětí dokáži.

Již několik finančních období, minimálně tedy po dva roky, roky předchozí, a to zdůrazňuji, předchozí dva roky se očekávání Ministerstva financí České republiky výrazně liší od reality. Reálná ekonomika, my všichni, plátci daní, bez rozdílu, jestli to jsou fyzické nebo právnické osoby, vysíláme vládě v tom, jak daně platíme, odvádíme je do soustavy veřejných rozpočtů signál, kterému je podle mně správné porozumět. Já pochybuji o tom, že se o to poctivě snažíme. Pan ministr financí přece ví, zdůrazňuji – a teď bez přívlastků a bez popichování – nejlépe z nás všech, jak moc se liší reálná čísla, plnění příjmů rozpočtů – a zdůrazňuji slovíčko rozpočtů, nikoliv státního rozpočtu – rozpočtů, roku 2012 od schválené představy, od schváleného projektu plnění rozpočtu státního, municipalit a souvisejících rozpočtů. Ví to samozřejmě i hejtmani, starostové měst a obcí. V pokladnách rozpočtů státního i souvisejících chybí peníze na výběru daní a zdůrazňuji slovíčko: permanentně – permanentně. Permanentně musí vláda prokazovat svou schopnost vyrovnat se s tím, že reálná čísla na straně plnění příjmů státního rozpočtu jsou výrazně, v řádech převyšujících desítky miliard korun, jiná od toho, než očekávala. Proč je tady skupina poslanců, teď bez ohledu, … kam bych se jen podíval, v podstatě nevím, kde očima spočinout, abych někoho jaksi nevynechal a zároveň neoznačil, proč předem pohled někoho jiného je brán jako útok na stabilitu vlády, útok na vážnost České republiky v očích našich partnerů, když vláda dennodenně vysvětluje, jak je možné, že se naše realita, tzn. reálná čísla, reálný výběr daní liší od toho, co očekávala. Já myslím, že to nikoho nezneklidňuje. Světové finanční trhy to prostě berou tak, že takto to život přichází, a nejen u nás. A vláda je povinna dělat jedinou věc: vyrovnat se s tím! A tady patří ke cti, aby to nebylo vnímáno, že jsem a priori zaujatý, že vláda to řeší a řešit bude muset. Protože já dovozuji, bude-li balíček schválen takto, jak je navrženo, tak výpadek příjmů státního rozpočtu a rozpočtů souvisejících bude daleko větší než je výpadek letošní. Prostě, tenhle manévr ekonomiku přirdousí ještě více než se zdá. A budu o tom hovořit. Stejně tak jako se vláda musí vyrovnat s výpadky příjmů státního rozpočtu souvisejícími s prohibicí.

Mluvím-li o prohibici, pohlédnu tedy teď na bývalé kolegy, členy ODS, a prosím, aby se někdo v ODS rychle probudil. Já jsem zariskoval, jak je mi vlastní, nikoliv proto, že bych byl nějak vnitřně opozičník či kamikaze, abych použil pro tuto chvíli slova někoho jiného, a postavil jsem se k prohibici odmítavě. Z mnoha a mnoha důvodů. Na druhou stranu, neb se chovám stále loajálně k vládě sedící za mnou – shledávám z většiny tedy nesedící -  a nechápu obraz, kterého jsme svědky. Takže, minulý týden vláda vyhlásí prohibici částečnou, pak přitvrdí. Vláda jako jeden muž a žena ji brání, aby dnes ministr financí, který by měl být nejvíc raněn účinky prohibice, ohlásí světu, že prohibici zmírní. Co je tohle za podivnou hru?

Copak v ODS už nikdo nechápe, že se tu hraje o volební výsledky a že se tady počítají poražení a vítězové a možná to souvisí s úvahou, kterou jsem řekl hned na začátku. K čemu to tady má dojít? K jakému přerozdělení? No, je jisté, že z hlediska voličského elektorátu a dopadu na voličský potenciál nejvíce bolí voliče ODS resp. středopravé voliče fakt, že jsou to pravděpodobně oni, kdo ten alkohol prodává a teď nemohou. A předpokládám, že to jsou oni, kdo ty daně platí, řádně, a že to nejsou oni, kdo mají v zásobách ty tisíce falešných kolků.

Nemohu si odpustit zmínku o 17,5 procentní sazbě daně, která tady zazněla několikrát. Znám autory toho konceptu, znám všechny, kteří se tehdy vesele hlásili k 17,5 procentům jako ke skvělému dítěti. Hledím sem, mohl bych tak hledět i na pana ministra financí, jen on tu není, a prosím v kontrole toho, co tu říkám a nakolik si mohu stát za svými slovy, abyste si našli přívlastky, kterými jsem častoval tuhle věc od samého počátku. Hloupost, hloupost a ještě jednou hloupost. Pan poslanec Korte tu také není, aby nastoupil: Marnost, marnost a všechno marnost.

Pan ministr financí zmínil velmi důležitou věc, kterou není možné zlehčovat. Důvěru finančních trhů vůči České republice jako zákazníkovi a jako dlužníkovi. Bohužel jsme v postavení dlužníka, který neumí splácet své staré dluhy jinými způsoby než braním si dluhů nových. A souhlasím s jeho úvahou, že kdyby Česká republika vysílala signály, které by naši věřitelé vnímali jako projev nesolidnosti, nepředvídatelnosti, stali bychom se v jejich očích nesolidními partnery, pak pouhý posun v řádu desetin týkající se cen obsluhy našich dluhů, obsluhy dluhů, které má Česká republika z minulosti a kterým se nedokáže vyhnout v obdobích budoucích, má samozřejmě pro nás zásadní vliv. Ale stejně zásadní vliv má pro nás fakt, že se naše účetnictví, národní účetnictví a národní bilance se může stát něčím, čím procházeli Řekové. Řecký obraz už tady byl použit mnohokrát. Řekové přece taky leccos zfalšovali. Proč má Česká republika riskovat onen obraz spočívající v tom, že my si to tady krásně namalujeme, budeme žít s tím, jak jsme tam pěkně vyplnili ty kolonky – a první minutu po odhlasování toho dokumentu budeme řešit krizový plán, protože budeme počítat: minus pět, minus deset miliard a že ten výpadek příštího roku bude možná úplně stejný z hlediska nominálního vyjádření jako ten letošní a vláda bude muset řešit znovu krizový plán. Chápu, že tlačit na poslance a obviňovat je z lecčehos, je o něco snazší.

Nemohu vám, kolegové, odpustit jednu výtku. Neb pro věc, kterou zmíním, jsem nehlasoval, o to je to pro mě snazší. Tenhle malér, malér spočívající v tom, že Česká republika nemá pro některé již odhlasované koncepty, zákony přijaté, dostatek zdrojů, jsme způsobili my tady. A já mohu použít tu výtku, že já jsem pro tu věc, kterou zmíním, nehlasoval. Ale necítím se o mnoho svobodnější a rozhodně se mi snáze nedýchá. Rozpočtové určení daní tak, jak prošlo touto Poslaneckou sněmovnou, přece mělo a má jeden velký problém. Nemá 12 mld. oněch kapacit, které potřebuje. Hlasování, které tu máme před sebou, tíha toho fiskálního nedostatku je mimo jiné spojena i s tím, že tady prošel návrh zákona, na jehož manévr nebyly žádné kapacity. Takže hrozit zde tím, že nemáme peníze na důchodovou reformu, hrozit tím, že nám snad klesne obraz v očích našich věřitelů, případně pádem vlády a zároveň nezmínit, že jsme si to tady zavařili sami, mi připadá velmi krátkozraké.

Pan premiér Nečas zmínil ve svém dodatečném projevu fakt, že nebude-li cesta jiná, už budeme muset pouze šetřit. A já si neodpustím jíti naproti této výzvě a uvedu dvě drobnosti v oblasti výdajů státních rozpočtů resp. ministerstev a fondů napojených na rozpočty. První. Můžete říct, že je to naprostá marginálie a připouštím, že je to v podstatě drobnost. Nicméně z drobností se spojuje ta velká věc jako je finanční rovnováha a vyrovnaný rozpočet.

Projekt "Ryba domácí", 150 mil. poprvé, 60 mil. podruhé. Vždy čirou náhodou zrovinka když jsou volby. Při kontrolním šetření Nejvyššího kontrolního úřadu na projektu "Ryba domácí" provedeného na prvním 150milionovém balíku byl odebrán kontrolní vzorek a provedeno šetření. U celých 30 % plnění poskytnutých v tomto projektu – zdůrazňuji ještě jednou, na kontrolním vzorku, který byl ovšem velmi vypovídající – nebylo nikdy doloženo, nebyly nikdy doloženy faktury, doklady o plnění, nebyly nikdy doloženy billboardy, nebyly doloženy nikdy kopie dokumentů, na kterých byly peníze vyplaceny. A dnes vláda, ministr zemědělství, pouští ten projekt znovu. Spočítejte dohromady 210 mil., vydělte si to počtem domácností a zjistíte, s jak velkou dotací by mohla přicestovat, čistě teoreticky, jedna jediná ryba do jedné jediné domácnosti v ČR. Žádná taková akce tady samozřejmě spuštěna nebyla..

A akcent druhý. Připouštím, lehce regionální, avšak ve svém finančním vyjádření naprosto brutální. Omlouvám se za výraz, který použiji. Existuje-li nějaké investičně finanční lejno veřejných rozpočtů, pak leží v oblasti zájmu některých skupin Jihočeského kraje prosadit do rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, již opakovaně koncept Šumavské elektrické dráhy. První rozpočet: čtyři miliardy korun. Druhý rozpočet: 12 miliard korun. Tramvaj, která má jezdit kolem Lipna, cesta z bodu A do bodu B se oproti dnešní dopravní obsluze považte nezrychlí, ale prodlouží – to aby se turisté mohli kochat. Je-li něco takového ve veřejných rozpočtech a vidím-li to já, připojte se někdo další, začneme to sčítat a věřte, že manévr spočívající ve zvyšování daní nebude tak prudký, jak se zdá.

A námitka poslední. S neopakovanou zálibou s sebou nosím tuhle stránku Hospodářských novin. A ta čísla zde vyjádřená vyjadřují to, jak v zásadě přistupujeme k daním a k potenciálu výběru daní. Chovám velkou úctu k panu náměstku Minčičovi, jen se obávám, že zahnáni v ouzkých, má poznámka nemá nic společného s poslancem Ouzkým, už přistupujeme k daním jako k bankomatu. A tady opravdu neplatí, že kolikrát zmáčkneme tlačítko či zasuneme kartu, dostaneme peníze z toho stroje zpět. Pro mě, naprosto nepochopitelně je to, co máme na stole, vždy vybaveno pouze plusy. Trochu mi to připomíná scénku básnické trilogie, samá pozitiva a sociální jistoty. Tam je prostě vyjádřen potenciál výběru nových daní výhradně v kladných číslech.. A já tam nevidím žádná rizika poklesu ve výběru daní, protože změní-li se chování daňových poplatníků, zasáhneme-li vyšší daní jejich spotřebu, jejich schopnost utrácet, logicky musí přestat odevzdávat peníze někde jinde.To znamená, že vedle plusů bych očekával, že solidní rozvaha, solidní argumentace uvádí také rizika ztráty výběru na daních. Něco takového v tomto dokumentu postrádám. I proto jej nemohu považovat za relevantní a způsobilý k projednávání. A proto vznáším tolik připomínek, vidím řadu riskantních míst v tomhle manévru a přitom vím, že můj handicap a potíž spočívá v tom, že za sebou nemám to úžasné Ministerstvo financí s těmi svými strojky, nemám tady tu argumentaci velkého úřadu, který přestože jsme jej tady před týdnem vyzvali, nepřišel s žádným návrhem úspor, nepřišel s žádným návrhem rušení výjimek nebo něčeho takového. Naopak, dvě zavádí, jednu pan ministr financí v restitučním balíčku pro církve, pan ministr Kuba ten chce zase pro změnu výjimky jiné. Tohle je schizofrenie, to je schizofrenie a  nesoulad. Něco takového já podporovat nemohu. Děkuji.