Ing. Pavel Pavel

Věk: 67 let
Povolání: experimentální archeolog, předseda krajského svazu lyžařů
Bydliště: Strakonice
E-mail: pavel.pavel (zavináč) jihocesi2012.cz

Vystudovaný strojař se v osmdesátých letech postaral o celosvětovou senzaci, když „rozchodil“ tajemné sochy moai na Velikonočním ostrově. V devadesátých letech přenesl své zkušenosti z přepravy velkých břemen do podnikání a posléze se také zapojil do komunální politiky, na městské i krajské úrovni. Místostarostou Strakonic byl čtyři volební období a prostředí krajského zastupitelstva již také dobře zná z předchozího působení.

Narodil se v roce 1957 a ve Strakonicích vyjma pěti let strávených na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni prožil celý život. Jako mladý inženýr v osmdesátých letech se svou teorií, jak staří obyvatelé Velikonočního ostrova mohli přepravovat obří kamenné sochy moai, oslovil norského badatele Thora Heyerdahla a zúčastnil se s ním výpravy na Velikonoční ostrov, kde se mu podařilo originální sochu „rozchodit“. O své práci, při které řešil i další záhady jako stavbu anglické svatyně Stonehenge, transport obřích kamenů přes jihoamerické jezero Titicaca dávnými indiány či obnovu spadlých viklanů, napsal desítky článků, knihy a mnohokrát vystupoval v rozhlase a televizi.

V devadesátých letech začal podnikat a dostával také opakované nabídky zapojit se do veřejného dění. „Vstup do politiky, byť ‚jen‘ komunální, jsem dlouhá léta odmítal. Důvodů jsem měl několik. Rodina a přestavba rodinného domu, provozování vlastní živnosti či zájem o nejrůznější sporty a cestování. Zažil jsem ještě staré Strakonice plné starých romantických zákoutí a památek. Byl jsem svědkem i jejich násilného zániku a často nesmyslného bourání. Musel jsem se naučit a přijmout existenci paneláků v místech starých čtvrtí i uprostřed polí a dlouho jsem tak nějak věřil, že to tak prostě musí být. Jenže jak člověk dozrává, přichází i procitnutí,“ vzpomíná. A tak i jeho vstup do politického dění přišel až později. V jedenačtyřiceti letech, v roce 1998 kandidoval do městského zastupitelstva a stal se za ODS místostarostou města, kde prožil celý život. V letech 2004 až 2008 byl také krajským radním pro rozvoj a evropskou integraci. „Za těch čtrnáct let jsem měl možnost zužitkovat své zkušenosti i jazykové znalosti a inicioval jsem nebo byl účasten u spousty dobrých a lidem přínosných věcí. Své přesvědčení, že se má vše dělat poctivě, slušně a že se mají dodržovat dané sliby, jsem ovšem ‚zaplatil‘ a byl jsem z ODS vyloučen.“

Spolu s Pavlem Vondrysem se však nevzdali a se sdružením nezávislých kandidátů Slušnost a jistoty pro Strakonice se jim v roce 2010 podařilo potvrdit, komu obyvatelé Strakonic důvěřují. Po vyhraných komunálních volbách považoval Pavel Pavel účast v krajských volbách za Jihočechy 2012 za přirozený krok dále: „Věřím, že to je příležitost, jak nezklamat všechny ty, kteří nám léta věřili a podporovali nás svými hlasy. Je to velká příležitost navázat na rozvoj a péči o náš kraj způsobem, který lidé před lety přijali a oceňovali. Způsobem, který se bohužel z krajské politiky poslední léta ke zklamání mnohých docela vytratil.“

V krajských volbách se stal „skokanem“, když díky preferenčním hlasům pronikl mezi devět zvolených zastupitelů Jihočechů 2012 z 12. místa kandidátky.

K jeho koníčkům patří cyklistika, cestování – a především lyžování, je bývalým jihočeským reprezentantem v alpských disciplínách. Mj. dnes zastává funkci předsedy Krajského svazu lyžařů Jihočeského kraje.

„Svůj vztah ke sportu shrnu jednoduše. Využíváme se ženou každé volné chvilky na cyklovýlety v okolí Strakonic, ale i na organizované poznávací zájezdy po kraji či mimo něj. Alespoň jednou ročně patří k naší rodinné tradici splouvání řeky Otavy, kterou mám rád od mládí. Zima naopak patří běžkám a sjezdování. Navazuji tak na své dávné úspěchy reprezentanta Jihočeského kraje v alpských disciplinách. Svůj dík tehdejším trenérům a organizátorům závodů splácím svým dlouholetým působením ve funkci předsedy Krajského svazu lyžařů Jihočeského kraje. V oblasti kolektivních sportů jsem spíše pasivním divákem a jen příležitostným návštěvníkem nejrůznějších utkání.“


©2012-2024 Jihočeši 2012