Mgr. Hana Jirmusová Lazarowitz

Mgr. Hana Jirmusová Lazarowitz (*1963) pochází z Boskovic a vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně (1981). Rok na to se však stěhovala do Českých Budějovic a narodil se jí syn Adam. Později vystudovala Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, obor český jazyk a dějepis (1989). Žije a pracuje v Českém Krumlově a Týnci, s manželem zachraňují barokní zámek a starají se o dva vlkodavy.

„Většinu svého života žiji v Jižních Čechách; k osudovému setkání s Českým Krumlovem došlo ale až krátce po revoluci: v zahraničí jsem poznala dva muže – Gerwalda Sonnbergera (1950-2001) a Serge Sabarského (1912-1996), kteří Krumlov znali z obrazů Egona Schieleho. Během několika dnů už jsme se procházeli uličkami města a organizovali výstavu Egona Schieleho v Českém Krumlově, rodišti to Schieleho matky a zároveň celoživotní inspiraci umělce. Krumlov ale nenabízel žádné odpovídající výstavní prostory, a tak se zrodila myšlenka vlastního mezinárodního kulturního centra. Porevoluční euforie a tehdy ještě existující ideje místních politiků byly takovému nápadu nakloněny.“

V roce 1992 tak spoluzakládá Nadaci Egona Schieleho a mezinárodní kulturní centrum v Českém Krumlově (od 1998 Egon Schiele Art Centrum). Začátky ani pozdější roky rozhodně nebyly jednoduché. „V tehdejším Československu neznal téměř nikdo jméno Gerwald Sonnberger, Serge Sabarsky, ale ani jméno Schiele. Přesto se našemu americko-rakousko-českému týmu podařilo přesvědčit vedení města o smysluplnosti projektu mezinárodního kulturního centra natolik, že z tehdejší velkorysosti a odvahy starosty, místostarosty a ředitele rozvojového fondu zůstává dnes nejeden člověk v údivu. Z asi 40 objektů jsme si vybrali renesanční komplex budov bývalého městského pivovaru a prakticky bez peněz rozjeli akci za desítky milionů.“

S velkým úsilím a osobním nasazením se jim podařilo vybudovat kulturní centrum se světovým renomé. „90. léta byla dobou nepřetržité práce a učení se za pochodu, dobou, kdy jsme minimalizovali naše soukromé životy. Vedle všech běžných praktických starostí se dosti brzy stal náš dům (sám o sobě architektonický skvost) vyhledávaným místem významných státních návštěv. V Krumlově došlo i na setkání s prezidentem Havlem a mě ještě dnes dojímá, že náš kolega, úspěšný a bohatý Američan Serge Sabarsky, nosil fotografii s naším prvním porevolučním prezidentem až do své, a neodpustím si říct předčasné, smrti u sebe.“

Na přelomu tisíciletí ji potkaly těžké rány. Zemřeli oba její společníci, byl ukraden zapůjčený Schieleho originál stomilionové hodnoty a jako završení všeho přišla tisíciletá voda, která způsobila na objektu centra dvacetimilionovou škodu.

„Ale stal se zázrak – dostalo se nám morální i finanční pomoci z celého světa a také odcizený obraz byl po jedenácti měsících nalezen. Dnes už jsou všechny škody napraveny a téměř splaceny, dům funguje a jeho výstavy, jako např. estonský expresionismus, Salvador Dalí, Josef Čapek, Alberto Giacometti, Keith Haring, Gustav Klimt, Oskar Kokoschka, Alfred Kubin, Pablo Picasso, Andy Warhol, Roman Týc či Jihočeška Eva Prokopcová, si vydobyly uznání. Přežít v neziskové kulturní sféře je stále těžší, ale podstatné je mimořádné štěstí, které nás potkalo – totiž, že jsme zažili otevření hranic, potkali se s mnoha zajímavými a úctyhodnými lidmi a společně s pomocí mnoha lidí z mnoha zemí pracovali na záchraně památky a jejím obecně prospěšném využití, že jsme se hodně naučili, dokázali to zužitkovat a můžeme předat dál – a také, že náš dům navštívilo přes milion lidí…“

Ve svých kulturních a renovačních aktivitách neustává, od roku 2005 se věnuje záchraně barokního zámku v Týnci, v roce 2012 pro tyto účely založila občanské sdružení Zámek Týnec.

Přestože se při své práci v Egon Schiele Art Centru dlouhodobě setkávala s předními osobnostmi veřejného života, aktivně se zapojila do politického dění až nyní, kdy kandiduje v Jihočeském kraji za volební blok Hlavu vzhůru.

„Jedna z nejkrásnějších zemí na světě s úžasnou historií a kulturou potřebuje v politice více slušnosti, zdravého selského rozumu a více žen. Mohla bych ještě pár let politiky kritizovat, ale raději se pokusím stávající situaci změnit, nebo k tomu alespoň trochu přispět; proto kandiduji.“