Ing. Pavel Kašpárek

Narodil jsem se v roce 1956. Po absolvování Gymnázia v Českých Budějovicích a Elektrotechnické fakulty ČVUT v roce 1980 jsem ještě 4 roky zůstal pracovat v Praze – jako technik v Nukleárním centru Matematicko fyzikální fakulty Karlovy univerzity.

Po návratu do Českých Budějovic, resp. Úsilného jsem se v roce 1984 oženil. Se ženou Renatou máme 3 děti (syn Ondřej, nar. 1986, dcery Markéta a Martina, nar. 1990, dvojčata).

Pracoval jsem v projekční kanceláři Stavoprojektu, poté v projekci organizace bytových družstev (DRUPOS). S kolegy jsme zakládali výpočetní středisko pro bytové družstvo a posléze v roce 1990 soukromou počítačovou firmu CCS České Budějovice.

V hektické době konce roku 1989 jsme se sousedy přemýšleli o osamostatnění obce, které se také hned v roce 1990 uskutečnilo a nějak na mne vybyla funkce starosty a zůstává mi dodnes. Zpočátku jsem ji vykonával při zaměstnání, ale s nárůstem administrativy a úkolů jsem přijal funkci uvolněného starosty.

V prvních deseti letech jsme museli se zastupitelstvem ve zdevastované obci alespoň připravit podmínky k normálnímu životu. Vybudovat a opravit infrastrukturu včetně komunikací, opravit obecní budovu, zajistit provoz mateřské školy, knihovny a pomoci s činností spolkům (SDH, SK), obnovit veřejná prostranství.

Teprve poté se vytvořil prostor pro obnovování občanské společnosti, o práci se sousedy, uvědomování si sounáležitosti s obcí a hrdosti na obec.

Na základě pověsti o chovu oslů jsme nechali zpracovat znak obce, který nám v roce 2001 přidělil parlament. Během dalších 15ti let se drobnou, mravenčí prací a nenásilnou formou daří zapojovat stále více sousedů, stávajících, ale i nově příchozích, do všemožných činností. Po 38 letech obnovil taneční činnost folklorní soubor Lučina, přidal se i dětský soubor Palouček, svépomocí pořádáme Vepřové hody, Vinné slavnosti, poutě i další společenské akce. Vrcholem je vznik ochotnického divadelního spolku Voselno, který má mimo jiné za úkol, formou hry, zjistit postoj sousedů k návratu k původnímu názvu obce Voselno.

Úžasný výsledek šestadvacetiletého budování občanské společnosti, sousedských vztahů a vědomí příslušnosti k obci dokládá iniciativa sousedů s přihlášením starosty do soutěže Starosta roku 2011. A konečné vítězství je opět především zásluhou občanů – sousedů, kteří se nenapodobitelně prezentovali při návštěvě hodnotící komise a měli rozhodující vliv na její verdikt. Stejně tak i sousedská atmosféra a aktivita většiny občanů natolik inspirovala hodnotící komisi, že v roce 2014 získalo Úsilné krajský titul Vesnice roku.

Když jsem byl osloven kolegy starosty, z nichž s většinou se setkáváme na obecních akcích již mnoho let, s nabídkou spolupráce a podpory sdružení Jihočeši 2012, dlouho jsem váhal. S programem se zcela ztotožňuji, nakonec vychází i z mých zkušeností, ale nikdy jsem netoužil po politickém kariérním růstu, zcela mě zaměstnávají obecní problémy a proč ještě investovat čas do současné krajské politiky? Na druhou stranu cítím odpovědnost za důvěru, se kterou se na mě kolegové obrátili a povinnost využít zkušeností z komunální úrovně. Také podpora a důvěra mých sousedů, občanů obce Úsilné, mě zavazuje pokusit se o změnu na krajské úrovni, neboť pozitivní dopad by se měl projevit ve všech obcích kraje.

Je evidentní, že politika je sice správa věcí veřejných, ale za politika v dnešním (pejorativním) významu slova jsem se nikdy nepovažoval a nepovažuji. Jak jsem měl možnost za 26 let poznat, komunální politika na nejnižší úrovni je tvrdá práce s lidmi a pro lidi, pod drobnohledem všech občanů, a jakýkoli chybný krok se tvrdě trestá a úspěch se neodpouští…

Funkce starosty je kontinuální a nepřetržitá, starosta musí fungovat i o nocích, sobotách a nedělích, volného času příliš nezbývá. Přesto se snažím již od roku 1993 podnikat, provozuji v Hluboké nad Vltavou penzion a restauraci KA.PR, zprvu se společníkem, dnes již s rodinou.

A pokud se podaří vyšetřit ještě nějakou chvilku, snažím se alespoň minimálně udržovat tělesnou schránku – joga, plavání, kolo, in line, tenis. A na občasné kino, divadlo a především koncert (jazz, bigbít…) se čas také musí najít. Po nocích si neodpustím knihu.