Milevsko potřebuje lidi, kteří dělají něco navíc, říká starosta Milevska

22. 7. 2015

Co se vám od ustavujícího zasedání už podařilo naplnit z vašich cílů a priorit?
Politická koalice, jež město nyní spravuje, si určila ve svém programu řadu cílů a priorit, které je zapotřebí důsledně plnit. U některých z nich se to již podařilo. Byla zpracována strategie rozvoje města a regionu, provedena rekonstrukce osvětlení zimního stadionu, za finanční spoluúčasti Nadace ČEZ bylo vybudováno víceúčelové hřiště za sportovní halou, postavili jsme kompostárnu. Plníme slib a v maximálním rozsahu zveřejňujeme informace z jednání zastupitelstva (včetně videozáznamu), rady města, výborů a komisí. Průběžně pořádáme veřejná jednání s občany města. Mým hlavním úkolem je změnit způsob hospodaření úřadu tak, aby byly postupně snižovány běžné výdaje města ve prospěch možnosti více investovat.

Hodně se zaměřujete na úspory…

Ano, intenzivně hledáme skulinky, kde by se dalo ušetřit. V minulých letech se na to příliš nedbalo a bude nějakou dobu trvat, než se dá vše do pořádku. Revidujeme jednotlivé nákladové účty, měníme některé nevýhodně uzavřené smlouvy (pokud to lze učinit) tak, aby město platilo za to, co opravdu potřebuje, a tolik, kolik je nezbytně nutné. 

Kde vidíte politický úkol?

Je ideální, když radní a zastupitelé táhnou za jeden provaz. Je zdravé mít v každém městě důkladnou opozici, která hlídá všechny chybičky, kterých se vedení města dopustí. To je naprosto v pořádku, na to jsem připraven. Velice si cením toho, že naše koalice, která – byť je tvořena pěti stranami, z čehož v radě jsou zástupci čtyř stran – funguje zatím velmi dobře. To tady nebylo zvykem – léta zde byla jen dvoustranná koalice. Teď je to velice pestré a silné uskupení se vším dobrým, co k tomu patří. Jsou tu ze svých zaměstnání a pozic věcí znalí lidé, kteří jsou ochotni své znalosti nezištně předávat. To je pro město velice důležité. Myslím, že pracovně i lidsky si vyhovujeme a mým politickým úkolem je, aby to tak zůstalo i nadále.

Takže období od ustavujícího zasedání hodnotíte pozitivně?

Nerad bych, aby to na čtenáře vašeho Deníku působilo jako samochvála, ale jsem přesvědčen, že téměř devítiměsíční období, které je za námi, můžeme hodnotit pozitivně. I se všemi nepříjemnostmi, které jej provázely – personální změny (dobrovolné i vynucené), soudní spory (ukončené i jeden nový), vyšší nároky na práci většiny zaměstnanců atd. Mrzí mě jediné, že se vše nedaří tak rychle, jak bych si přál a jak by bylo zapotřebí. Ale práce mě pořád nesmírně baví a mám dostatek energie na to, abychom všechna naše předsevzetí stihli naplnit.

Co vás teď trápí?

Můj vysoký tlak… Ale na to se asi neptáte, že? Od začátku mého působení na radnici mi nejvíce vadila jakási „profesní slepota" většiny zaměstnanců úřadu. Měl jsem pocit, že jsou všichni smířeni s tím, co dělají, v jakém prostředí a atmosféře pracují a jakákoliv aktivita navíc se nedoporučuje. Bylo nutné začít měnit jejich přístup k práci a chování mezi sebou i vůči spoluobčanům, kteří k nám přijdou a něco potřebují. Moje představa je taková, že zaměstnanec úřadu je v prestižní pozici. Má totiž jedinečnou možnost pomáhat občanům města i městu samému, to v jiných zaměstnáních nenajdete. Snažíme se rozhýbat jednotlivé odbory k větší aktivitě a lepší vzájemné spolupráci. Přepracovali jsme pracovní řád, pozměnili úřední hodiny úřadu, spravedlivěji upravili osobní ohodnocení některých zaměstnanců. K tomu, aby se vše výše uvedené podařilo uskutečnit, bylo nezbytné provést i personální změny, které s sebou přinesly kýžené uvolnění atmosféry na úřadu, aniž by však byla narušena pracovní disciplína. Takže mé trápení je, paní redaktorko, o poznání menší, neboť v řadě věcí se práce úřadu citelně zlepšila. A ještě zlepší.

Co považujete za hlavní investice letošního roku?

Objem investic letos nebude takový, jaký byl v minulých letech. Město nemá vlastních finančních prostředků nazbyt, limituje nás i skutečnost, že některé zajímavé dotační tituly, jež byly v minulosti k dispozici, nejsou dnes již dostupné. Další obtíží je fakt, že vlastníme některé cenné movitosti, o něž je třeba se průběžně starat. Pokud se tak neděje, dochází postupně k jejich poškození, někdy nevratnému, a jejich opravy jsou o to nákladnější. To nás letos bohužel potkalo u poškozeného krovu třistaleté budovy čp. 1, kde více než deset let nikdo neřešil, v jakém je stavu, a teď jej musíme opravit. Sice s příjemnou dotací od kraje, ale i tak vysokým podílem vlastních prostředků. Další budovou je dům kultury, kde musíme zrekonstruovat kuchyni s restaurací, do níž nebylo půl století investováno. Rozpočet činí téměř čtyři milióny korun. To nám samozřejmě krátí prostředky na tak potřebné investice. Největší z nich by měla být další etapa obnovy Švermovy ulice. Letos bychom tam měli proinvestovat zhruba pět miliónů korun. Probíhá rekonstrukce teplovodu v Komenského ulici, zateplíme domov pro seniory v ulici 5. května, na podzim bude rekonstruován kanalizační sběrač u nádraží. Celkem bychom měli v letošním roce proinvestovat asi 30 miliónů korun.

Je léto, doba výletů. Na co byste čtenáře Deníku pozval?

Pro výletníky, kteří navštíví naše město, je největším lákadlem milevský premonstrátský klášter. Na jeho druhém nádvoří se nachází Milevské muzeum se zajímavými expozicemi. Na náměstí se dá dobře zaparkovat, občerstvit se v řadě restaurací s venkovním posezením, podívat se do milevské galerie (čp. 1) nebo mě navštívit na radnici…
Sportovně ladění turisté si mohou zahrát tenis v krásném areálu parku Bažantnice nebo si zaplavat na přilehlém koupališti. V blízkosti centra města je k dispozici rozsáhlý sportovní areál. Zhruba 15 kilometrů od Milevska mohou milovníci historie navštívit zámek Orlík nebo hrad Zvíkov. U Kovářova, ve vesničce zvané Zeměráj, se vydovádí rodiče s dětmi.

Město má dva hotely, které nejsou – jak to říci – příliš reprezentativní. Myslíte, že by město mělo provozovat hotely a vkládat do nich peníze?

Do hotelů Sport a Stadion, které ze dvou stran rámují zimní stadion, by se muselo investovat v řádu desítek miliónů korun. Na to město nemá prostředky a zřejmě nikdy mít nebude. Na druhé straně jsou oba hotely součástí velkorysého městského sportovního areálu, jenž má stále svou hodnotu a je nutné do jeho údržby investovat. Domnívám se, že v Milevsku by měl být k dispozici pěkný hotel. Chceme postupovat cestou odprodeje investorovi, který by byl schopen hotely zrekonstruovat a provozovat. Město by to dělat nemělo – neumí to.

O vás je známo, že působíte jak v kulturní oblasti, tak i sportovní. Co byste z nich vyzdvihl?
V Milevsku to sportem i kulturou žije. Máme tu hezký sportovní areál, který je hojně využíván. Samozřejmě záleží na penězích. Není jich mnoho, ale město dělá vše pro to, aby byly stěžejní sporty zachovány. Ke standardním úspěšným sportům, jako jsou hokej, fotbal, tenis, házená nebo moderní gymnastika, se před několika lety přidaly i další – atletika, karate a florbal. Nesmím zapomenout na širokou základnu milevských Sokolů a na hlavní sportovní hvězdu, skvělého člověka a vicemistra světa v Timbersportu Martina Komárka.
Pokud jde o kulturu, kromě jednorázových akcí, jakými jsou například nedávno skončený hudební festival v Přeštěnici, chystané Bartolomějské posvícení (21. – 23. srpna 2015) nebo maškarní průvod s více než 150letou tradicí (6. února 2016), se musím zmínit o velkém překvapení milevské kulturní sezony. Tím je nový muzikál Tep královské krve, který složila učitelka místní základní umělecké školy Gábina Molová. Je to nádherný dvouhodinový příběh plný bravurních výkonů od všech protagonistů. Neskromně musím říci, že v něm vystupuje i část mé kapely (Ivan Radosta má kapelu RM band, kde působí jeho dcera Nina a Jindřich Müller, kteří v muzikálu hrají).

V Milevsku působí řada talentovaných hudebníků, výtvarníků, tanečníků. Pyšníme se výtečným smíšeným pěveckým sborem i nadějným dětským. Je sympatické, že se po šesti letech dal opět dohromady loutkoherecký soubor. A to Milevsko potřebuje. Potřebuje lidi, kteří tu žijí a jsou ochotni vykonávat něco nad rámec svých pracovních nebo rodinných povinností. Nesmírně si cením toho, že v Milevsku takoví lidé jsou. Bez nich by město nemělo budoucnost.


 

Jihočeši 2012

Jihočeši 2012

poslat odkaz e-mailem
©2012-2017 Jihočeši 2012